Pořád nad něčím přemýšlím.

O životě. O práci. O dětech. O vztazích. O tom, co bych chtěla dělat jinak. A někdy taky o tom, kam pojedeme na další dovolenou nebo kde mají nejlepší kafe.

Psaní je pro mě už roky způsob, jak si všechny ty myšlenky trochu srovnat v hlavě.

A přesně tak vznikla Diana Ella.

Blog, který se za ty roky měnil stejně jako já.

Když jsem ho v roce 2017 zakládala, byla jsem studentka VŠE, začínající markeťačka a holka s hlavou plnou plánů. Dnes jsem máma dvou kluků, pořád markeťačka, autorka a spolutvůrkyně projektu VyždíMÁMO.

Žiju trochu ve své hlavě. Vždycky jsem žila.
Jen se za posledních pár let výrazně změnilo to, co mi v ní běží.

Diana Ella jsem pořád já. Jen o pár životních kapitol dál.

Když jsem blog zakládala, byla jsem čerstvě ponořená do světa marketingu, studovala VŠE, objevovala pražské kavárny a měla pocit, že když si člověk dobře nastaví cíle, napíše dostatečně propracovaný to-do list a trochu se snaží, může mít život docela pěkně pod kontrolou.

Od té doby se toho hodně změnilo.

Dostudovala jsem. Vybudovala si kariéru v marketingu a sociálních sítích. Vedla tým. Procestovala kus světa. Stala se mámou. Dvakrát. Zažila věci krásné, náročné i takové, které mi kompletně přeházely priority.

A taky jsem zjistila, že život se do žádného to-do listu úplně nacpat nedá.

Možná právě proto mě pořád baví o něm psát.

Jsem máma. Ale nejsem jen máma.

Mateřství je dnes obrovskou součástí mého života.

Mám dva malé kluky, Nikyho a Eliotka, takže moje současná realita obsahuje poměrně dost autíček, kojení, uspávání, svačin, dětských hřišť a pokusů odejít z domu včas.

Zároveň se ale pořád snažím nezapomínat na tu Dianu, která tu byla před dětmi.

Tu, kterou baví práce. Marketing. Psaní. Dobré jídlo. Cestování. Pohyb. Hezká místa. Kafe. Setkávání s lidmi. Učení se nových věcí.

A možná právě hledání rovnováhy mezi všemi těmito verzemi sebe sama je jedním z témat, která mě dnes zajímají nejvíc.

Protože být mámou a zároveň chtít zůstat sama sebou není podle mě žádný rozpor.

Jen je to občas docela slušná logistika.

Marketing je pořád moje druhá přirozenost

Profesně jsem už řadu let spojená s marketingem, především se sociálními sítěmi, obsahem a komunikací značek.

Začínala jsem jako stážistka v agentuře a postupně se dostala až k vedení social media týmu. A přestože se moje pracovní tempo s příchodem dětí změnilo, marketing mě nepřestal bavit.

Možná naopak.

Fascinuje mě, jak rychle se mění sociální sítě, jak do tvorby vstupuje AI a jak důležité je i v době algoritmů, trendů a nekonečného množství obsahu nezapomenout na jednu docela obyčejnou věc:

Na druhé straně je pořád člověk.

Marketingové zkušenosti proto dál předávám prostřednictvím svého obsahu, workshopů a projektů, na kterých pracuji.

A pak je tu VyždíMÁMO

Mateřství mě přivedlo ještě k jednomu projektu, který je mi hodně blízký – VyždíMÁMO.

Vznikl z potřeby mluvit o mateřství takovém, jaké opravdu je.

O krásných momentech i totálním vyčerpání. O vztazích po dětech. O práci. O kamarádství. O tom, že někdy všechno zvládáme a někdy bychom nejradši na deset minut zamkly dveře od koupelny a předstíraly, že doma nejsme.

Bez „měla bys“.

Bez dokonalých matek.

A ideálně s trochou humoru.

Proč pořád píšu Diana Ella?

Protože psaní je pro mě pořád nejlepší způsob, jak si věci srovnat v hlavě.

Nechci vám tady říkat, jak máte žít.

Mnohem bližší je mi říct:

Tohle jsem zažila.

Tohle mi běželo hlavou.

Tohle mi pomohlo.

A třeba si z toho něco vezmete i vy.

Proto tu najdete osobní články o mateřství, vztazích, práci nebo hledání rovnováhy vedle tipů na cestování, kavárny, marketing a všech dalších věcí, které mě zrovna baví a dávají mi smysl.

Některé články vás možná inspirují.

Některé vám ušetří dvě hodiny googlení.

A u některých si třeba jen řeknete:

„Jo. Tak nejsem jediná.“

I to mi přijde jako docela dobrý důvod psát.

A ještě pár nepodstatných, ale důležitých věcí

Miluju dobré kafe a ještě radši ho piju někde, kde mají hezký interiér a něco dobrého k němu.

Ráda cestuju a ještě radši plánuju, kam pojedeme příště.

Pořád mám slabost pro Bridget Jones.

Mám sklony dělat věci na 120 %, abych následně zjistila, že by možná úplně stačilo 85.

Jsem vysoká. Hodně. A ne, basketbal nehraju.

A stále nad něčím přemýšlím.

Takže pokud mě někdy potkáte a budu vypadat zamyšleně, pravděpodobně se nemračím.

Jen už zase žiju trochu ve své hlavě.

A přesně odtud většinou vznikají texty, které čtete tady.

Díky, že jste tu.

Diana